Josef Flekal

( * 21.3.1910 , + 13.9.1997 )
plukovník v.v.
Československá medaile za chrabrost, Československá vojenská medaile za zásluhy I.stupně, Medaile zahraničního vojska, Řád M.R.Štefánika, Medaile obrany Anglie, Polský válečný kříž


        Josef Flekal byl jedním z nejlepších instruktorů a poválečných akrobatů v naší republice a snad i ve světě. Tento skvělý pilot dokázal s letounem dělat takové věci, že se přitom ostatním na zemi tajil dech. Pro svou kamarádskou povahu byl také velice oblíbený mezi všemi piloty.
        Narodil se 21.března 1910 jako první ze tří dětí hajného na šternberském panství v malém domku na okraji Dubovky, asi 10 km severovýchodně od Vlašimi. Dne 16.září 1916 začal chodit do Obecné školy v nedalekém Střechově a díky dobrým výsledkům pokračoval v Měšťanské škole v Kácově, kterou absolvoval s vynikajícími výsledky za pouhé dva roky - od 1.září 1922 do 28.června 1924. Pak se vyučil strojníkem - zámečníkem u firmy Melichar v Bystřici.
        V sedmnácti letech dostal povolávací rozkaz a ihned se přihlásil k letectvu. Nastoupil do Prostějova do Školy pro odborný dorost letectva, která byla pobočkou Vojenského leteckého učiliště. V elementární škole létal nejvíce na typu Aero A-14 (licenční Brandenburg C.1), v pokračovací škole pak zejména na Aeru A-25. Kvůli úrazu nestihl termín přijímání do stíhací školy v Chebu pro rok 1930. Na stíhací školu si tedy musel počkat jeden rok, který vyplnil službou u 14.pozorovací letky. Po dvou měsících strávených ve stíhací škole, kde létal na mnoha typech (zejména Avie Bh-9, 10 a 11, Letov Š-20 aj.), byl převelen ke 40.stíhací letce do Hradce Králové vybavené Dewoitiny, později skvělými Aviemi Bh-33.
        Již v roce 1933 byl ale vybrán, aby se stal instruktorem v letecké škole. Po úspěšném instruktorském kurzu v Prostějově v roce 1933 se stal Josef Flekal "učitelem létání", což se mu stalo osudným na dlouhá léta. Hned také začal působit ve Vojenském leteckém učilišti v Chebu, kde se přidal k instruktorům F.Novákovi a P.Širokému. Téhož roku nastoupil v Německu k moci Hitler, a tak se pro všechny případy stěhovala roku 1934 stíhací škola z Chebu do Prostějova. Během služby v Prostějově startoval i na několika leteckých dnech. Již v roce 1933 byl zařazen do akrobatické skupiny rotmistra Františka Nováka, pozdějšího "krále vzduchu". S jeho skupinou také vystoupil na velkém armádním leteckém dnu ve Kbelích 10.září 1933. Zakázána byla ovšem „nízká“ akrobacie (do 500m nad zemí), na což v roce 1935 při soutěži v Brně J.Flekal doplatil, byl z ní vyloučen a musel na 2 týdny do vězení. Pouze výjimkám (jako byl třeba Novák) se povolovalo létat nízkou akrobacii… V polovině září roku téhož roku se pak konala I. národní soutěž v letecké akrobacii (vlastně I. mistrovství Československa) a J.Flekal v běžné akrobacii vyhrál anonymní povinnou sestavu, poté se propadl snad díky protekci při volné sestavě na konečné třetí místo.
        J.Flekal sloužil v Prostějově až do r.1936. Pak byl jmenován rotmistrem, a tak musel jít do pěchotní školy pro rotmistry do Milovic (říjen 1936 - březen 1937). V roce 1937 stihl ještě projít kurzem pro noční stíhací piloty, který trval asi 6 neděl. Po školení (listopad 1937) odešel, tehdy již známý pod přezdívkou instruktor "Dědek", rovnou ke 35. a po 3 měsících ke 36.stíhací letce Leteckého pluku č.2 v Olomouci, kde se létalo na Aviích B-534. V Olomouci sloužil ještě po okupaci naší republiky. Před válkou nalétal zhruba 1 800 hodin na nejrůznějších typech letadel.
        Podobně jako jiní letci se i Josef Flekal rozhodl odejít za hranice a bojovat proti okupantům. Do Polska utíkal s Josefem Františkem, pozdějším vynikajícím stíhačem v bitvě o Anglii, v níž sestřelil 17 letadel, a dalšími dvěma letci. Dne 13.června 1939 1) (pan Flekal uváděl datum 6.června) v půl dvanácté v noci ilegálně přejeli nákladním vlakem za vydatné pomoci železničářů hranice u obce Szumbach, dnešního Havířova. Na polské straně na ně již čekali informovaní polští četníci.
        Po výslechu a vyplnění patřičných formulářů byli nasazeni asi na dva týdny na práci k nějakému statku v Poláky zabraném Těšínsku, načež byli transportováni do internačního tábora v Bronowicích nedaleko Krakova. V Krakově se rotmistr Josef Flekal prezentoval 25.června 1939 pod evidenčním číslem 492. V táboře strávil jeden měsíc. Pak byl zařazen do transportu do Francie, který odjel z bronowického tábora 25.července 1939 a následujícího dne dorazil do Gdyně. Při nástupu na švédskou loď "Castelholm" se znenadání objevili zástupci polské armády a začali lákat Čechoslováky do svých služeb. Ti ale měli s Poláky špatné zkušenosti, a proto ve většině případů nabídku odmítli. Ovšem někteří letci, mezi nimiž nechyběl Josef Flekal (dále např. J.František), vycítili možnost rychlého střetu s nepřítelem a nabídku přijali. Po chutném obědě znovu nastoupili do vlaku, který je vezl celou noc napříč Polskem do leteckého učiliště v Deblinu.
        Po příjezdu byli zařazeni k pozorovací letce kapitána Chrniewicze. Brzy ráno 2.září, když měli přelétnout na polní letiště u Pulawy, se nad letištěm válela mlha. Nad mraky bylo však slyšet německá letadla, která jen čekala na příležitost, aby mohla přesně umístit svůj náklad na letištní objekty. Josefovi byl přidělen jeden polský mechanik. Kromě něho nedostal však nic, ani leteckou mapu, ani svoje doklady. Polského mechanika tedy nutně potřeboval, aby mu mohl prokázat totožnost a také proto, že lépe znal tamní krajinu. S pomalým Potezem 25 se jim podařilo odlétnout dříve než se mlha rozplynula.
        Z Pulawy se kvůli blížící frontě po několika dnech přesunuli do dvě stě kilometrů vzdáleného Radechova, kde se mělo konat jakési školení. Josef dostal k přeletu letoun typu RWD-8, se kterým nikdo nechtěl letět kvůli obrovské díře v křídle. S nejpomalejším letounem musel letět napřed. Když však přiletěl s mechanikem, který mu pomáhal navigovat, do Radechova, ostatní z jeho útvaru už tam dávno nebyli.
        Josef létal všemi možnými směry, kroužil okolo každého políčka nebo louky, prolétával těsně okolo stromů různých háječků, jen aby našel svůj oddíl. Když mu docházel benzín přistál a sehnal ho od řidiče autobusu. Jednou dokonce několik letadel jiného útvaru našel. Žádost, aby ho vzali s sebou, však odmítli a doporučili mu zeptat se na velitelství v Pinsku. Přestože od nich dostal benzin, nemohl mu na tak dlouhou cestu stačit. Po přistání u jedné vesničky, aby sehnal palivo, byl se svým mechanikem zatčen místními četníky pro špionáž. Během půldne stráveném na strážnici se o ně najednou policisté přestali zajímat, protože se blížily první oddíly Rudé armády, obsazující Polsko z východu podle "mírové" smlouvy mezi SSSR a Německem.
        Od nějakého polského poručíka přijali benzín pro své letadlo a mohli odletět. Mechanik se bál Rusů natolik, že požadoval od Josefa, aby letěl zpět do Deblinu, i když tam jsou možná již Němci. Pro nedostatek benzínu přistáli nedaleko Kovelu, kam došli pěšky. Dověděli se, že vypukla revoluce, takže k nepřátelům Rusům a Němcům se přidali Bělorusové a Ukrajinci. V Kovelu se připojili k polské pěchotě, se kterou museli ujet před ruskými tanky nákladním vlakem, protože k letadlu by se nestihli vrátit. Z jakéhosi nádraží pak šel Josef se svým mechanikem pěšky zpátky do Deblinu, na letišti už ale nikdo nebyl, a tak se vydali opět na východ. Po několika dnech se rozloučili, mechanik šel k rodině do Katowic a Josef směřoval na jihovýchod, s cílem přejít do Rumunska.
        Dne 4.října 1939 2) byl však J.Flekal zajat a odveden na zajatecké shromaždiště, kde čekalo již asi sto zajatců. Vzájemná nenávist Poláků a Rusů se Josefa netýkala, a tak mohl těžit z obou stran. Když se ruští vojáci dozvěděli, že je Čechoslovák, nabídli mu i svou stravu. Druhý den, když Rusové shromáždili na dvě stě zajatců, vydali se s nimi na východ. Pěšky museli ujít přes 150 kilometrů! Šli několik dní, přespávali obvykle ve stodolách. Na jídlo si však stěžovat nemohli. Dostávali chutný a vydatný boršč, ve kterém bylo i dost masa. Tak se dostali zpět až do Kovelu. To jich bylo už asi 800. Zde je nahnali do nákladních vagónů pro přepravu dobytka. Ve vlaku, v nelidských pomínkách, strávili asi tři dni. Vystoupili zhruba 100 kilometrů za Rovnem, v Šepetovce na Ukrajině. „Ubytováni“ pak byli v bývalých „kasárnách“, podivné nezařízené malé stavbě plné nepořádku. Mělo se tam vejít na 16.000 zajatců… Spalo se ve stoje nebo dřepu, boršč vystřídaly nechutné konzervy a krupičná kaše, jediné teplé jídlo. Zajatci ale neměli žádné hrníčky, a tak musely posloužit i čepice…
        Důstojníci rudé armády postupně zajatce třídili. Josef Flekal, jako Čechoslovák, zůstal v SSSR s několika polskými komunisty a Židy, z nichž se však mnoho před strachem z Rusů vrátilo s polskými vojáky - nedůstojníky raději zpět na území okupovaném Němci… Josef byl po 14 dnech zařazen NKVD na práci do cukrovaru. Pak byl přeřazen na vlastní žádost do vápenky, neboť se domníval, že odtud bude moci snáze utéct. Šance na útěk se však nenaskytla a navíc to byla náročnější práce. Až díky vyjednávání našeho velvyslanectví na popud škpt. Lišky, byl J.Flekal začátkem března 1940 převezen do internačního tábora v Jarmolincích, kterému velel pplk. Ludvík Svoboda. Odtud byli zajatci hromadně převezeni 25.března 1940 přes Kyjev a Moskvu do opuštěného kláštera, tábora Suzdal 3) , blízko Gor'kého, kde čekali na pasy. Doklady přišli ale až v půli června. Následoval kýžený odsun našich vojáků opět přes Moskvu a Kyjev vlakem do Oděsy, kde téměř po roce čekání a trápení konečně opustil Josef "veliké" Rusko.
        Dne 26.června 1940 nastoupili Čechoslováci na osobní loď "Svanetia". Na cestě je zastihla zpráva, že Francie kapitulovala. V Istanbulu je ale s otevřenou náručí přijalo anglické velvyslanectví a ihned jim zajistilo místa na lodi směřující do Alexandrie. Odtud po několika dnech pluli přes britský Aden, indické Bombay, Cape Town (okolo celé Afriky) do Liverpoolu, kde přistáli 27.října 1940. Následujícího dne se již J.Flekal hlásil v Cosfordu do RAF, do které byl také 11.listopadu 1940 v hodnosti AC 2 pod číslem 788 014 přijat. Po přísaze králi dostal hodnost podle nalétaných hodin, takže 21.listopadu byl povýšen do hodnosti Sergeant.
        Josef se hlásil ke stíhačům, když ale Angličané zjistili, že je předválečným učitelem létání, k bojové jednotce ho nechtěli za žádnou cenu pustit. A tak byl 1.února 1941 4) byl přemístěn do Central Flying School v Upavonu, nejstarší letecké školy v Anglii, za účelem absolvování kurzu leteckého učitele. Marné byly veškeré Josefovy protesty. Instruktor, který vyškolí řadu pilotů, byl pro Angličany mnohem cennější než jeden bojový pilot. V Upavonu létal většinou na dvoumotorových Airspeed Oxfordech, aby mohl vyučovat i pozdější bombardovací piloty vícemotorových letadel. Dne 19.března 1941 5) byl již šrtm. (od 7.3.1940, anglický W/O - od 1.3.) Josef Flekal vyřazen z kurzu jako instruktor pro vícemotorová letadla.
J.Flekal (vpravo) s přítelem J.Stehlíkem         Poté nastoupil ke 2.SFTS (Service Flying Training School) v Brize Nortonu, kde učil na Oxfordech do 7.listopadu 1941 společně s několika českými instruktory. Pak byl zařazen společně s kamarádem Fornůskem do instruktorského kurzu BATF (Blind Approach Training Flight) ve Watchfieldu, kde si instruktoři zvyšovali kvalifikaci pro letání "bez vidu". Úspěšně ho ukončil 19.listopadu 1940. Poté odplul z Manchesteru 27.12.1941 v transportu do Kanady. Po deseti dnech přistál v kanadském přístavu Halifax. V Kanadě prošel několika jednotkami - postupně No.37. (od 25.2.1942 v Calgary), 34.SFTS (od 19.5.1942 v Medicine Hat), 31.EFTS (Elementary Flying Training School, od 1.9.1942 v De Wintonu), 32.SFTS (od 7.6.1944 v Moose Jaw) a 4.SFTS (od 5.9.1944 v Saskatoonu) všechny náležející RAF a po uzavření výcvikových škol RAF v Kanadě 15.12.1944 No.4.SFTS RCAF (kanadského letectva) v Saskatoonu. Dne 15.března 1945 ukončil F/O Flekal (na P/O a F/O povýšen během roku 1943) svou dlouhou a úspěšnou kanadskou misi a zámořská loď Aquitania ho mohla dopravit zpět do Anglie. Během svého působení v Kanadě vyučil na letadlech různých typů (nejvíce na Ansonech, Oxfordech a Tiger Mothech) "leteckému řemeslu" příslušníky mnoha států, kromě Čechoslováků i Poláky, Francouze, Holanďany, Belgičany a další. Jeho žáci pak bojovali za řídícími pákami Hurricanů, Spitfirů, Wellingtonů a dalších strojů proti společnému nepříteli.
        Pátého května 1945, tedy těsně před koncem druhé světové války, nastoupil službu v Anglii v československém depu v Cosfordu. Ještě než mohl být zařazen k nějaké výcvikové jednotce, musel se podrobit operaci močového měchýře v místní nemocnici. Dne 3.června 1945 byl uznán schopným pro vykonávání funkce instruktora, a tak následujícího dne se již hlásil u jednotky No.3 EFTS v Shellingfordu, u níž také 4.července 1945 ukončil svou instruktorskou činnost, při níž nalétal úctyhodných 3.000 letových hodin!. Za svoji vynikající službu Anglii byl mimo jiné oceněn také Řádem obrany Anglie (Defence Medal). Svým anglickým velitelem byl též navržen na vysoký řád Air Force Cross (A.F.C.), ale zřejmě administrativní chybou (či úmyslem?) na Československém Inspektorátu v Londýně Josef vyznamenání neobdržel. Co bylo pak platné rozhořčení anglického velitele, který si stěžoval, že navržení na vyznamenání v Anglii nemůže zrušit ani král. 6) Josef Flekal byl tedy anglickým králem "pouze" pochválen.
J.Flekal při jednom ze svých vrcholných čísel - Svobodné slovo 7.9.1947         Po dlouhých šesti letech se poručík Josef Flekal vrátil domů. Na ruzyňském letišti přistál jako pasažér mohutného čtyřmotorového Shortu Stirlingu 21.srpna 1945. Od 1.září 1945 byl zařazen opět do služby v československé armádě, aby pomohl vybudovat nově vzniklou instruktorskou školu v Olomouci. Dne 1.května 1946 byl kapitán Josef Flekal (povýšen 1.1.1946 z por. rovnou na kpt., 1.10. pak na škpt.) jmenován zástupcem velitele Vojenské letecké akademie (VLA) v Hradci Králové, kde působil až do listopadu 1947. V té době se také na mnoha leteckých dnech prezentoval jako vynikající a diváky i odbornou veřejností oslavovaný akrobat, když na slabém Aeru C-104 (vlastně německém Bücker 131) předváděl nevídané kousky vrcholné akrobacie. Ke vší Josefově smůle se po válce ještě nepořádaly akrobatické soutěže, protože nebyl dostatečný počet podobných akrobatických speciálů, jakými byly Avie Ba-122 před válkou...
J.Flekal přijímá gratulaci Z.Ulepiče         Na prosinec 1947 si naplánoval Josef svatbu se snoubenkou Ludmilou. Bylo nemožné, aby neustále jezdil z Hradce Králové do Prahy, kde bydleli, a tak na konci listopadu požádal generála Vicherka o zproštění služby v Hradci Králové. Žádosti bylo vyhověno a Josef byl zařazen k VLÚ (Výzkumný letecký ústav) do Letňan, kde létal na mnoha typech - např. na Spitfirech IX, ale také na německých Messerschmittech 109.
        V červenci 1948 byl převelen od VLÚ, což Josefa dosti mrzelo. Nastoupil do funkce velitele cvičné letky v Praze - Kbelích. Bohužel, konec létání se rychle blížil. V neděli 3.prosince 1948 byl z domova odveden vojenskou policií na výslech do Kbel. Ve Kbelích ho tehdy ještě nezatkli. Prozatím ho nechali jít domů a čekali, kdo k němu bude chodit. Psali mu domů také psaníčka s fingovanými sděleními typu "odjíždí se v 8h ráno na Plzeň". 7) Jednou přišel dokonce voják, že sehnali letadlo Moravu a že ulétnou. Byla v tom však pouhá lest, aby mu mohli později při soudním procesu přitížit… V úterý 5.prosince 1948 si Josefa Flekala definitivně odvezli na Pankrác. Tam ho odsoudili z důvodu "neohlášení plánovaného útěku" k patnácti měsícům vězení nepodmíněně 8) do plzeňské věznice na Bory. Po přečtení rozsudku přidali Josefovi ještě zostřovací nařízení: "Jednou měsíčně 'tvrdé' lůžko, jednou měsíčně půst a každé tři měsíce 14 dní samovazby." 9) Na Borech byl vězněn až do března roku 1950.
     Josefovi po propuštění nezbývalo nic jiného, než aby se vrátil ke svému původnímu zámečnickému povolání. Od Ministerstva národní obrany měl vydán zákaz pracovat v Praze a v leteckém průmyslu po celé republice. I přes tento rozkaz Josef v Praze přece jen práci našel. Byl zaměstnán u firmy Autorenova, která měla opravárenské závody po celé republice, takže mohl být zapsán k závodu na jiném místě. I Ludmila Flekalová ztratila kvůli minulosti svého manžela zaměstnání u soudu a musela nastoupit na podružnou a špatně placenou práci v tiskárně.
J.Flekal v důchodu         V roce 1959 odešel Josef Flekal z Autorenovy do důchodu. Penzi dostával nikoli jako vysloužilý voják, ale jako pouhý zámečník. V roce 1968 se na chvíli dočkal i částečné rehabilitace. Příchodem sovětských okupačních vojsk se vše zase vrátilo do starých kolejí. Josef byl tehdy ještě pozván do Výzkumného leteckého ústavu, aby se se svým poválečným žákem, skvělým pilotem a továrním zalétávačem Aera ing. Duchoněm naposledy vznesl do vzduchu na cvičném proudovém letadlu Aero L-39 Albatros. Naposledy tak mohl plně prožít krásné pocity povolání, jemuž věnoval celý svůj život.
        Plné rehabilitace se Josef Flekal přeci jen dočkal. Rozkazem ministra obrany ČSFR ze dne 7.5.1990 byl Josef Flekal mimořádně povýšen do hodnosti plukovníka letectva ve výslužbě (v.v.) a v roce 1991 obdržel z rukou prezidenta Václava Havla Řád M.R.Štefánika, který tak přibyl do sbírky vyznamenání, jež obdržel po druhé světové válce.
        S panem Flekal jsem se několikrát osobně setkal a přes jeho vysoký věk jsem ho poznal jako obdivuhodně duševně i fyzicky svěžího člověka, který má neutuchající zájem o dění u nás i ve světě a sleduje mnoho vědních oborů, v nichž si udržuje hluboké znalosti. Plk.v.v. Josef Flekal bohužel už není mezi námi, zemřel 13.září roku 1997. V mé paměti však zůstane jako srdečný, milý a skromný člověk, který vždy rád přijal svého „krajana“…










Poznámky:

1) VHA fond 24 - evidenční listina - Josef Flekal; stejné datum uvedeno in: F.Fajtl, Vzpomínky na padlé kamarády, Praha 1980, str.28.
2) VHA fond 24 - evidenční listina - Josef Flekal; též podle vyprávění J.Flekala; chybné datum uvedeno in: VHA-ČsL VBI 319/CIII-3b/2/123 (zde: Zajat Rusy 17.9.39 v Kolodnu)
3) VHA-ČsL VBI 102/CI-1/4/20
4) Podle Flying Log Book J.Flekala; ve VHA fond 24 - evidenční listina - J.Flekal - uvedeno datum přesunu do Upavonu 25.1.1941.
5) Podle Flying Log Book J.Flekala; ve VHA fond 24 - evidenční listina - J.Flekal - uvedeno datum 18.3.1941.
6) J.Rajlich, J.Sehnal v knize Stíhači nad Kanálem (Praha 1993) uvádějí na straně 209, že J.Flekal obdržel AFC. Toto tvrzení se nezakládá na pravdě, což mi při pozdější konzultaci potvrdil i sám J.Rajlich.
7) Rozhovor s J.Flekalem (leden - březen 1994)
8) Rozhovor s J.Flekalem (leden - březen 1994)
9) Rozhovor s J.Flekalem (leden - březen 1994)