Augustin Šesták

( * 7.3.1918 )
poručík letectva
Československý válečný kříž (3x), Československá medaile za chrabrost (2x), Československá vojenská medaile za zásluhy I.stupně, Air Crew Europe Star, The 1939/1945 Star, War Medal


        Ani Augustin Šesták nepatří mezi rodilé Vlašimáky, ale část života zde prožil a stále udržuje přátelské styky s rodinou Kopeckých z Vlašimi. Za druhé světové války se v Anglii stal jedním ze zakládajících členů 311. československé bombardovací perutě, v jejímž rámci absolvoval jako zadní střelec několik náletů na okupovaný kontinent. Šťastnou náhodou přežil sestřelení svého bombardéru a zbytek války strávil v zajateckých táborech. Po válce utekl do zahraničí, aby se tak vyhnul komunistickým represáliím na československých příslušnících RAF.
        Augustin Šesták (křťený Augustin Karel) se narodil 7.března roku 1918 v Malešicích. 1) Základní školu i školu měšťanskou syn majitele malé zámečnické dílny absolvoval v Praze XI - Hrdlořezích. Ukončil ji 23.června 1932. Duplikát závěrečného vysvědčení vystavený v roce 1935 osvědčuje vesměs velmi pěkné známky. 2) Následně od 11.července 1932 do 30.března 1934 se učil u firmy Eta, elektrotechnická továrna Vršovice. Výuku ukončil v "továrně na přesné nástroje, přístroje a specielní stroje obráběcí, výzbroj pro železnice, armádu a letectvo" firmy Košař a spol., s.r.o. dne 30.září 1935. 3)
        Otec Augustina byl v třicátých letech nucen zavřít zámečnickou dílnu a nastoupil v žižkovské zbrojovce Sellier & Bellot, v třicátých letech jednoho z největších výrobců munice v Evropě. Nebezpečnost provozu a opakované výbuchy vzbuzovaly tlak Magistrátu na přemístění zbrojovky ze Žižkova na venkov. O prosperující továrnu projevovala zájem řada měst, mezi nimi i Vlašim. Jejím zástupcem v řízení o přemístění byl vlivný člen agrární strany ovládající MNO, vlašimský rodák, divizní generál Vladimír Chalupa. Když v roce 1929 větrná smršť zničila knížecí oboru, nabídl ji kníže Auersperk k prodeji městu jako vhodné místo pro umístění zbrojovky. Tato skutečnost urychlila rozhodnutí o přemístění zbrojovky do Vlašimi.
         S přesunem strojního zařízení do předem vybudovaných hal se začalo v roce 1935. Zároveň se do nových sídlišť (Kolonie a Obora) přestěhovalo z Prahy přes tři sta lidí, většinou úředníků, laborantů, pyrotechniků a kvalifikovaných řemeslníků. Mezi rodinami, které tehdy přišly do Vlašimi, byli i Šestákovi. Dostali byt v Oboře a otec pracoval jako strojní mistr ve Zbrojovce. Platové podmínky byly tak dobré, že matka mohla zůstat v domácnosti.
         Tyto závažné změny však už Gusta s rodinou neprožíval. Krátce po vyučení (na podzim 1935) byl povolávacím rozkazem vyzván k nástupu výkonu prezenční vojenské služby. Sedmnáctiletý Gusta nastoupil k základnímu vojenskému kurzu do Prahy. Již tehdy vyhlášený střelec přijal nabídku služby u letectva, kterému se nedostávalo střelců, protože o tuto službu byl malý zájem. Po úspěšném ukončení střeleckého výcviku (také se specializací pro noční létání) a mechanického kurzu (obojí v Prostějově) byl zařazen k 6.leteckému pluku se sídlem v Praze - Kbelích. Dne 12.dubna 1937 byl povýšen do hodnosti desátníka v záloze. 4) Nespokojen s poměry v letectvu a zejména se vztahy velitelů a mužstva se rozhodl odejít v hodnosti desátník - polní letec střelec a pozorovatel do civilu. Po vystoupení z armády pracoval jako zámečník ve Praze - Vysočanech. 5)
         Po německé okupaci byl jedním z prvních, kteří odešli za hranice. Patřil prý dokonce mezi prvních třicet uprchlíků. To by znamenalo, že do Polska dorazil na přelomu dubna a května. 6) Archivní materiály však zcela jasně prokazují, že Augustin Šesták odešel z ČSR 16.června 1939 7) a 21.června 1939 mu byl na krakovském konzulátě vydán pod číslem 661 místo cestovního pasu osobní průkaz, který platil až do 22.června 1940. Když podepsal pětiletý závazek do Cizinecké legie, bylo Augustinu Šestákovi 15.července 1939 8) potvrzeno vstupní vízum do Francie. Byl zařazen do transportu na loď "Castelholm" 9) , která vyplula z gdyňského přístavu 26.července 1939. Na francouzskou půdu vystoupil 31.července 1931 10) v přístavu Calais , kde byl zařazen do dalšího transportu do Boulogne, kam také 1.srpna 1939 dorazil. 11) Přes Paříž a Marseille putoval do Sidi - Bel - Abbes, kde sídlil 1.cizinecký pluk, ke kterému byl s hodností vojína "deuxiéme classe" (tj. druhé třídy) přiřazen. Z legie byl však zanedlouho propuštěn a s druhou skupinou letců převelen na letiště Blida, ležící asi padesát kilometrů od Alžíru, odkud se po krátkém pobytu přesunul do Tours. Zdejší Base Aérienne se stala na delší dobu výcvikovým střediskem několika desítek bombardovacích pilotů, pozorovatelů a palubních střelců.
         Dne 1.prosince 1939 byla Augustinovi Šestákovi navrácena hodnost desátníka československé armády a tentýž den byl ještě povýšen do hodnosti Caporal-chef francouzské armády se zařazením letecký střelec. 12) Zpestřením tehdejších monotónních dnů byly pouze několikadenní střelby v Cauzaux. Po napadení Francie bylo jednou bombardováno i letiště v Tours. Při jeho obraně se vyznamenal právě A.Šesták, který jediný střílel po Němcích, při čemž snad také zasáhl německý bombardér. 13) To byla jediná bojová zkušenost ve Francii, k létání se nedostal.
         Z Francie A.Šesták odplul s největší pravděpodobností společně s letci z Tours z přístavu Port Vendres pod velením plukovníka letectva Karla Mareše 24.6.1940 na evakuační lodi SS Apapa. Dne 12.července 1940 byl Augustin Šesták přijat do Royal Air Force v hodnost Aircraftman No.2nd Class (AC2). 14) Krátce po příjezdu do Anglie se přesunul do Bridgnorthu, aby byl zařazen do transportu do Innsworth Lane, 15) kde se na letecké základně utvořila v polovině července 1940 tak zvaná Bombardovací skupina. Ta se pak přesunula do Cosfordu, kde složili naši letci ve dnech 24. až 26.7.1940 slavnostní přísahu králi a Prozatímní vládě československé. Poté se oficiálně stali příslušníky RAF. Augustin Šesták pak jako výkonný letec obdržel hodnost Sergeant (Sgt = četař) a číslo RAF 787 153. 16)
         Bombardovací skupina se přesunula do Honingtonu, kde 2.srpna 1940 vznikla 311.československá bombardovací peruť. Hned čtvrtého se letci pustili do usilovného výcviku. Střelci měli k dispozici veškeré potřebné učební pomůcky, jako byly nákresy jednotlivých fází střelby, nebo ukázkové kulomety. Pro praxi se využívala střelecká věž. Střelnice byla nedaleko hangárů, takže se střelci nemuseli zdržovat dlouhým přejížděním. K dispozici jim pak byla i zbrojařská dílna. Učit se museli pochopitelně i angličtinu.
         Brzy se dostal i k létání. Už 18.srpna byl Šesták jako jeden z nejlepších střelců zařazen do Flightu A, který byl určen pro intenzivní výcvik k prvním letům nad Německo. Od počátku byl nasazen do posádky P/O Landy, původně jako přední střelec, později si se zadním střelcem Sgt Jirsákem prohodili místa. Během výcviku byl ještě druhý pilot Sgt Hrnčíř nahrazen Sgt Novotným. Funkci navigátora zastával P/O Jarošek a radiotelegrafistou byl Sgt Klimt. 17) Jak probíhala bojová činnost posádky P/O Landy se uvádí v pasáži o Emanueli Novotném, proto zde uvedu pouze poslední let z pohledu A.Šestáka. Ještě předtím je třeba se zmínit o zvláštnosti služby palubního střelce. Zejména pro střelce, kteří viseli ve vzduchoprázdnu a díky prosklené věži měli dokonalý výhled, se několikaminutový pobyt nad cílem chráněným silnou protiletadlovou palbou stával noční múrou. Zadní střelec (tedy i Augustin) měl navíc vždy vyhodnotit úspěšnost bombardování.
         Nyní již k poslednímu, šestému letu. Sestřelení svého bombardéru viděl A.Šesták, jak vypověděl po návratu do Velké Británie v roce 1945, takto:
         "Dne 16.10.1940 letěl jsem jako zadní střelec v letounu Wellington s posádkou kpt. letounu por. B.Landy na operační let s úkolem bombardovati vojenské cíle v Brémách.
         Startovali jsme mezi 18.-20. hodinou. Když jsme přeletěli Kanál, byli jsme někde v prostoru nad Zuiderským jezerem, viděl pojednou u trupu tři rychle za sebou jdoucí explose, kterými byla rozbita přehrada za mým sedadlem a celá věž poškozena. Sám jsem při explosi zraněn nebyl. Věž byla vyřazena z chodu, vnitřní spojení přerušeno a též elektrické zařízení. Viděl jsem plameny v trupu a letoun šel střemhlav dolů. Nikoho z posádky od doby výbuchu jsem neviděl. Otevřel jsem dveře zadní věže, která byla stočena vlevo (proti směru letu) a zaseknuta, čímž se stalo, že otevření dveří bylo vlastně jen z poloviny. Otvorem jsem dostal půlku těla ven až po pás, při čemž přes hlavu létaly části z ocasu letounu (kormidel). Nad hlavou jsem si otevřel padák a vyhodil ven a nafouknutým padákem byl jsem vytržen ze zadní věže. Při vytržení z věže byl jsem zraněn na levém koleně (vykloubení).
         Když jsem padal, zahlédl jsem pode mnou plameny na zemi. Při sestupu ztratil jsem vědomí a přišel jsem k sobě až po nárazu na vodu. Odpoutal jsem padák a zjistil jsem, že jsem až po krk ve vodě na bahnitém dnu a asi 2 km od břehu. Viděl jsem kontůry břehu a světlo. Pro bolest v koleně postupoval (vlastně ploužil) jsem se velmi pomalu ku břehu. Po dosažení břehu vydal jsem se ve směru štěkotu psa a přišel jsem k chalupě, kde jsem žádal o pomoc a uschování. Vzali mě dovnitř, kde jsem byl asi 1 a 1/2 hod., když vstoupila civilní a uniformovaná holandská policie a odvezli mě autem na policejní strážnici (v Olde Crooch?). Řekli mně, že mně nemohou pomoci, že v celém okolí je známo, že byl zde sestřelen letoun a že jsem byl nalezen.
" 18)
         Okamžitě ho předali Němcům, kteří začali kolotoč převozů (Amsterodam, Frankfurt n/M, Wiesbaden) a výslechů a poté, co zjistili, že je Čech (podle prvního trojčíslí RAF - 787), chovali se k němu jako ke zvěři. Němci kromě výhružek zkoušeli jít na zajatce i s nabídkou vstupu do Luftwaffe, čemuž se ale Gusta vysmál, což mělo vliv na další zacházení… Ani ošetření svého ošklivě zraněného kolene se nedočkal.
         Z Wiesbadenu byl společně s E.Novotným dne 26.ledna 1941 jako vězeň transportován do poněkud snesitelnějších podmínek zajateckého tábora pro spojenecké letce Stalag Luft I v Barthu. Ani zde se nevyhnul německým výslechům. Téměř každých čtrnáct dní se opakovaly. Němci byli v kladení stále stejných otázek neúnavní. Augustin však výpověď opět odmítl.
         Život v zajateckých táborech plynul velice stereotypně. Nejvíce času věnovali němečtí strážci počítání vězňů, které prováděli po každém jídle. Augustin se zaměřil na studium angličtiny a kupodivu také zemědělství. Pravidelně si dopisoval s matkou, která byla několikrát vězněna. Snad si Němci mysleli, že jejich počínání přiměje Gustu ke spolupráci. Během roku 1941 korespondoval Gusta také s firmou "Kvasnička a Hampl", od které si nechával zasílat české knihy. S publikacemi došly Augustinovi i vlastenecké dopisy zakončené pozdravem "Vlasti zdar". Celkem obdržel těchto knih asi čtyřicet. 19)
         V táboře v Barthu zůstal Augustin déle než rok. Krátce po dostavění nového tábora Stalag Luft III v Saganu (polsky Žagaň, česky Zaháň) na konci roku 1942 sem byl převezen s dalšími zajatci z Barthu i Gusta. Zde pokračovali Němci ve výsleších. Jejich agresivita vůči Čechům se však stupňovala. Velikou zásluhu na tom, že se s českými letci jednalo jako s ostatními příslušníky RAF, měl Sgt Dixy Deen (?). 20)
         V listopadu 1943 byla velká část zajatců, mezi kterými byl i A.Šesták, ze saganského tábora převezena do tábora Stalag IVB v Mühlbergu. Zde se mu opět naskytla příležitost k útěku (předtím uprchl již jednou, ale žádné podrobnosti o prvním útěku se nepodařilo zjistit). V prosinci, krátce před vánoci, bdělost německých stráží ochabla a Gusta toho využil. Útěk z tábora však ještě není tak obtížný, jako samotný pobyt na svobodě. Teprve tam začínal pro uprchlíka boj na život a na smrt. Po každém útěku byl ihned vyhlášen poplach v celé oblasti, všechny cesty byly uzavřeny a kontrolovány. Ani Gusta nezůstal na svobodě dlouho. Po třech dnech byl dopaden. Po výhrůžkách ho na 48 hodin zavřeli do betonové cely. Dalších 22 dní byl ještě v táborovém vězení.
         V červenci roku 1944 byl Augustin Šesták společně s 2.000 zajatci evakuován lodí z Memelu (?) do Swinemünde (Šwinoujšcie = polský přístav v Pomořanské zátoce na Baltském moři). 21) Po vystoupení z lodi spoutali Němci vždy dva zajatce k sobě a nahnali je do vlaku. Po 36 hodinách jízdy bez jídla a vody vystoupili kdesi jižně od Štětína. Němečtí strážci pustili na zajatce policejní psy a vyvolali mezi zajatci paniku střelbou. Zajatce ztloukli puškami a bajonety a okradli je o veškerý osobní majetek. Hladové zajatce pak přinutili pod hrozbou výstřelů k běhu po silnici. Mnoho osob bylo přitom zbito a zraněno. Organizátorem celé této akce byl německý důstojník Piccard. Dva tisíce zajatců se po německém řádění vydalo na pověstný pochod smrti. Během 52 dní, které cesta trvala, padlo vysílením téměř 700 osob (ostatním Němci sdělili, že všichni, kteří nevydrželi útrapy pochodu, byli převezeni do nemocnic…). Ztýraný zbytek vojáků dorazil do tábora Stalag XI B ve Fallingbostel (asi 70 km jižně od Hamburku), 22) který byl 15.dubna 1945 23) osvobozen 52. divizí britské armády. Českoslovenští letci z osvobozených táborů Stalag XI B a Stalag 357 byli společně ve dnech 20. až 25. dubna přepraveni letouny do Anglie. Četař aspirant Augustin Šesták letěl 20.dubna 1945.
         Ihned po návratu se vydal za svou přítelkyní Stellou Perryovou, s níž si začal dopisovat, když byl v táboře v Barthu, a s níž se také později oženil. Po týdenním odpočinku v Anglii se W/O Šesták (povýšen v roce 1943) 27.dubna dostavil na Inspektorát československého letectva, aby vyplnil vyšetřovací protokol o zajetí. Po opětovném vstupu do RAF musel projít opakovacími kurzy, avšak zapojit se do bojové činnosti už nestihl. Za svoji činnost během druhé světové války byl vyznamenán několika vysokými československými i zahraničními vyznamenáními, zařazen byl i do "Klubu housenek" - "Caterpillar Club", do kterého byli přijati letci, jimž padák zachránil život.
         V úterý 21.srpna 1945 konečně přistál na ruzyňském letišti. Do vlasti se vracel se svou anglickou manželkou. Po návratu do Vlašimi našli novomanželé malý byt v patře nad průjezdem domu číslo 251 na Žižkově náměstí. Práci nalezl Gusta v kanceláři doktora Hálka na Okresním národním výboru ve Vlašimi. Dne 13.listopadu roku 1945 byl také propuštěn z armády v hodnosti podporučíka letectva v záloze. V září roku 1946 se dočkali manželé potomka - narodila se jim dcera Alena.
         Vývoj politických poměrů v republice se však ubíral směrem, který demokracii i účastníkům západního odboje nesliboval nic dobrého. Řada kamarádů z RAF to rychle pochopila a zprávy o jejich emigraci se začínaly množit. Pro rodinu Šestákovu, v níž měla Stella stále britské občanství, nebyl návrat do Anglie tak velkým problémem, jako pro rodiny ryze české. Do Velké Británie se vrátili dne 27.ledna roku 1947, britské občanství bylo Gustovi uděleno v Londýně 4.července roku 1947. Snad kvůli rozporům s rodiči manželky se ale v listopadu 1948 odstěhovali do Kanady. Z Halifaxu vedla další cesta rodiny do Douglasu, kde se na místním imigračním úřadu poprvé přihlásili 4.června 1950.
         Dalším místem pobytu rodiny byl Vancouver. Zde byla rodině přiznána kanadská státní příslušnost a Augustin se od 5.července roku 1954 stává naturalizovaným Kanaďanem. A.Šesták vystřídal v Kanadě řadu zaměstnání a prošel několika rekvalifikačními kurzy (klempíř, instalatér, údržbář, montér). Hledání zaměstnání s sebou neslo i další stěhování, tentokrát do Hope, kde Gusta postavil pro rodinu nový domek. Vzhledem k vzájemným neshodám se však Augustin se Stellou rozvedl a přestěhoval se do Lac la Hache. Zde na březích stejnojmenného jezera v 75 letech postavil svůj třetí dům v Kanadě, v němž nyní žije s přítelkyní Phillys. Dcera Alena mezitím vystudovala učitelství a dnes v Lake Williams (nedaleko Hope) vedle jiných žáků učí i místní Indiány.
         Gusta za několika pobytů v Československu (i před rokem 1989) navštívil kromě svých rodičů i rodinu Kopeckých ve Vlašimi, příbuzné v Trhovém Štěpánově a Emanuela Novotného v Praze. Svou matku také vzal k sobě do Kanady na návštěvu.
         Augustin Šesták zcela odmítá veškeré zmínky o hrdinských činech, aniž by své válečné činy a zásluhy zlehčoval. Odmítá však jakékoliv jejich zveličování. To, co udělal pro svou vlast, pokládá za samozřejmou povinnost, kterou by měl vykonat každý. Skutečnost, že se k němu vlast zachovala nevděčně, bere jako důsledek politického vývoje a nese ji bez trpkosti…











Poznámky:

1) Kopie křestního listu A.Šestáka, vydaného farním úřadem v Kyjích dne 24.2.1931 - OA A.Šestáka
2) Propouštěcí vysvědčení A.Šestáka z roku 1932 - OA A. Šestáka
3) Výuční list A.Šestáka vystavený firmou Košař a spol. roku 1935 - OA A.Šestáka
4) VHA ČsV J F K45 - Letectvo
5) Magnetofonový záznam pořízený A.Šestákem - Kanada, zima 1994/95. Název továrny neudává - pravděpodobně ČKD.
6) Tamtéž
7) VHA fond 24 - evidenční listina A.Šestáka
8) Osobní průkaz místo cestovního pasu - číslo 661, Augustin Šesták, vydáno v Krakově Konzulátem ČSR - OA A. Šestáka
9) Magnetofonový záznam, A.Šesták, Kanada, zima 1994/95 - název lodi částečně zkomolil na "Kasterhorm".
10) Osobní průkaz místo cestovního pasu (A.Šesták, č.661) - razítko pořízené Zvláštním komisařstvím pro vylodění (Commisariat Special Debarquement) v Calais. (V Augustinově přesunu do Francie se některé archivní údaje rozcházejí se skutečností.)
11) VHA ČsL Francie 407/3/44
12) VHA ČsJ V F K45 - Letectvo
13) Magnetofonový záznam, A.Šesták, Kanada, zima 1994/95
14) VHA fond 24 - evidenční listina A.Šesták
15) VHA ČsL VB I 319/CIII-3b/6/123
16) VHA fond 24 - evidenční listina A.Šesták
17) VHA ČsL VB V1 679/BIa/1/182
18) VHA ČsL VB I 102/CI-1/3/20 - Inspektorát čs. letectva, výpověď W/O Šestáka po návratu do Velké Británie
19) Tamtéž
20) Tamtéž
21) Tamtéž
22) VHA ČsL VB I 102/CI-1/3/20 - seznam osvobozených letců ze zajateckých táborů
23) VHA ČsL VB I 102/CI-1/3/20 - výpověď W/O Šestáka. Seznam osvobozených letců ze zajateckých táborů (uložen tamtéž) uvádí datum 16.4.1945.